Hotel Desta - levné ubytování na Lipně

ČESKÝ KRUMLOV Město Český Krumlov se stává stále více cílem statisíců návštěvníků z domova i ze zahraničí. Nelze se tomu divit, neboť se do současné doby dochovalo jako středověká stavebně historická památka, malebně se rozkládající v meandrech řeky Vltavy. Jedinečnost města vedla již v roce 1963 k vyhlášení Českého Krumlova městskou památkovou rezervací. Význam Českého Krumlova jako mimořádné historické památky byl v roce 1992 zdůrazněn i tím, že světová organizace UNESCO jej přijala mezi památky světového významu, kterým je třeba věnovat mimořádnou péči, pozornost a podporu. Unikátní urbanistický celek zahrnuje více než 300 historických staveb a má naprosto neopakovatelnou atmosféru.

SCHWARZEMBERSKÝ PLAVEBNÍ KANÁL Myšlenka spojení Vltavy a Dunaje, dvou řek tekoucích do rozdílných moří, vznikla již v polovině 14. století, v době císaře Karla IV. Taková hospodářsky potřebná vodní cesta by vytvořila z českých zemí významnou křižovatku nejen suchozemské, ale i vodní dopravy. K uskutečnění odvážného nápadu došlo až na konci 18. století. Tehdy se projevil ve vnitrozemí nedostatek dřeva a jeho cena stále stoupala. V pohraničních jihočeských oblastech zůstávaly obrovské plochy lesa dosud nevyužity, protože k nim nevedly žádné přístupové cesty. Za účelem dopravy dříví byl vybudován Schwarzenberský plavební kanál, jedna z nejpodivuhodnějších vodních staveb své doby. Nová vodní cesta umožnila splavování polenového dříví ze Šumavy a jeho dopravu na odbytiště ve Vídni, čímž se podařilo hospodářsky využít lesní bohatství dosud nepřístupných šumavských hvozdů. Stavba Schwarzenberského plavebního kanálu postupovala velmi rychle. Během prvního roku byl postaven 29,3 km dlouhý úsek kanálu od potoka Zwettelbach k potoku Rasovka (Hefenkriegbach), který ústí do Vltavy u obce Hory. .

PLEŠNÉ JEZERO Plešné jezero leží v nadmořské výšce 1090 m uprostřed lesů sevřeno kamenitými břehy. Jeho rozloha je 7,5 ha a v minulosti byl z tohoto jezera napájen Schwarzenberský plavební kanál. Jezerní pánev byla vyhloubena ve starších čtvrtohorách ledovcem Plechého, po jehož ústupu zbyla hráz tvořena čelní morénou z nahrnutého kamene. Koncová hráz dosahuje výšky 30-40 ma svojí šířkou 1 km je nejširším jezerem na Šumavě. Z dob ranné turistiky (od r.1911) zde stávala turistická chata, která byla později zdemolovaná. Plešné jezero je jedním z pěti ledovcových jezer na české straně Šumavy. Jezero je elipsovitého tvaru o délce 540 m a šířce 150 m, má rozlohu 7,48 hektarů a maximální hloubka činí 18,3 m. Z jezera vytéká Jezerní potok, který se u Želnavy vlévá do Vltavy. Asi 200 metrů od hráze jezera se rozkládá 6 hektarové kamenné moře ledovcového původu. Nad hladinou jezera se tyčí skalní Jezerní stěna vysoká asi 330 m. V Plešném jezeře roste vzácná vodní rostlina šídlatka jezerní a vody jezera od roku 1791, kdy byla čelní morena opatřena výtokovým zařízením, sloužily k napájení Schwarzenberského plavebního kanálu.

VÍTKUV HRÁDEK

Vítkův Hrádek Lokace : Vítkův Hrádek se nachází na hranici jižních Čech s Rakouskem nad zaniklou vsí Sv. Tomáš, západním směrem od městečka Frymburk. Zřícenina je situována na zalesněném kopci, na pravém břehu řeky Vltavy. Původ názvu : Původní český název hradu zněl "Vítkův Hrádek" (německy Wittingshausen). Pro označení hradu se používalo také německé označení Wittigstein, přejímaného někdy do českého jazyka jako "Vítkův Kámen". Lze se setkat s oběma označeními téhož hradu. Název hradu dokládá, že jeho zakladatelem byl Vítek, některý z příslušníků mocného jihočeského šlechtického rodu Vítkovců. Podle dobových souvislostí je pravděpodobné, že hrad založil Vítek z Načeradce, jinak z Krumlova, připomínaný v letech 1220 - 1277.

ˇ Čertova stěna Chráněné území zařazené do nejvyšší kategorie ochrany - národní přírodní rezervace. Skládá se ze dvou částí. Čertova stěna byla jako chráněné území zřízena v r. 1956 na výměře 10 ha, Luč byla jako chráněné území vyhlášena už v r. 1933 na výměře 95 ha. Chráněné území leží po obou stranách toku řeky Vltavy na příkrých balvanitých svazích jejího kaňonovitého údolí. Do rezervace patří i část vlastního toku Vltavy s mohutnými balvany v řečišti, s charakteristickými erozními projevy (vymleté "obří hrnce" v balvanech). Velké plochy svahů jsou pokryty rozsáhlými sutěmi periglaciálního původu. Ve vrcholových partiích Luče a Čertovy stěny jsou vytvořeny mohutné skalní útvary (mrazové sruby, skalní hradby a izolované skály - tory). Nejznámějším skalním útvarem je vrcholová skalní hradba Čertovy stěny s velkým kamenným mořem nad pravým břehem Vltavy. Geologickým podkladem převážné části rezervace je dvojslídný granit až adamellit eisgarnského typu.

Národní přírodní rezervace Boubínský prales je nejznámějším chráněným územím v Česku. Patří k nejstarším lesním rezervacím v Evropě. Neleží sice v šumavském národním parku, ale patří k nejnavštěvovanějším místům. V hlavní sezoně na vrchol Boubína vystoupá až 1000 turistů za den. Láká je unikátní, lidmi nedotčená příroda. Kolonizace započatá již ve 13. století spolu s rozvojem sklářství a dalším a dalším osídlováním, zejména v 17. - 18. stol., měla za následek postupnou přeměnu smíšených lesů na uměle zakládané smrkové porosty. Zbytky původních přirozených smíšených porostů a nepřístupných pralesů se zachovali na úbočích Boubína a hřebene Pažení, ani tyto nebyly tehdy vhodné pro těžbu dřeva. V roce 1858 bylo v oblasti Boubína (vimperské panství) asi 3500 ha pralesovitých lesů. Boubínský prales se rozkládá na jihovýchodním úpatí hory Boubín (1362 m) a vyhlášená byla již v roce 1858 (oficiálně 31.12.1933). . Hlavní zásluhu na tom má schwarzenberský hajný Josef John z Vimperka. Josef John už v roce 1851 vybral a označil osm lesních ploch, kde byly nejlépe zachovány porosty původních hraničních hvozdů. Potom začal jednat s majitelem panství Johannem Adolfem II. Schwarzenbergem o možnosti zachovat původní stav porostů. Johann Adolf později opravdu zřídil jakousi soukromou přírodní rezervaci, jejíž výměra činila přibližně 150 hektarů. V roce 1870 však silná vichřice zničila velkou část pralesa a zachováno zůstalo jen 47 hektarů z původní plochy. Státní přírodní rezervací byl Boubínský prales vyhlášen v roce 1933 a v roce 1958 u příležitosti 100. výročí ochrany Boubína byla plocha chráněného území rozšířena přibližně na současný stav, což činí více než 600 hektarů. Boubínský prales leží v nadmořské výšce mezi 920 až 1110 metry a dnešní přesná rozloha se uvádí jako 666,41 ha. Po obvodu pralesa vede naučná stezka, měřící 4 km, s 8 zastávkami, kde je možno na panelech získat informace o floře, fauně, podnebí, zvěři a pod.